Je klidná noc. Všichni lidé dobré vůle dávno spí. Velmi by je ale překvapilo, co se teď děje na okraji města. Tam, kam nikdo nechodí bezdůvodně. Místní hřbitov je totiž svědkem činnosti vykrádačů filmových hrobů (čti producentů). Nad mechem porostlým místem posledního odpočinku jistého filmového žánru se sklání několik postav. Stěží potlačují vzrušené šeptání a zuřivě gestikulují.  Však mají důvod! „Našli, moji rádcové, našli!“  Není to nic menšího, než mrtvola hurá - patriotického - typicky - amerického - akčňáku - třídy B.

Kdyby každého z nás měl na mušce odstřelovač, asi bychom všichni říkali jenom pravdu. Svět by se změnil a dost možná k lepšímu. Vzniká ovšem otázka, kdo a podle čeho bude vybírat odstřelovače a kdo je pak bude mít na mušce? A nakonec, koho zvolit tím nejvyšším odstřelovačem, kterého už nebude pozorovat žádný jiný?

Chcete ukázat, že máte dobrý vkus, co se týče filmové tvorby? Zkritizujte nějakou parodii, která vznikla v poslední době. A obvykle uděláte dobře, protože „skvosty“ jako Děsnej doják nebo Děsnej doják nejsou zrovna přehlídkou těch nejlepších fórků a zábavných gagů. Ne, že by se u nich člověk občas neusmál, ale (alespoň z mého pohledu) je v nich až moc hnisu a jiných tělesných tekutin.

Režisér španělského původu Alejandro Amenábar se do širšího povědomí diváků zapsal filmem Abre los ojos, 1997 (Otevři oči). Film se zalíbil Tomu Cruisovi, jenž neváhal a koupil práva na americký remake (Vanilla Sky, 2001, právě s Tomem Cruisem v hlavní roli). Když má režisér tak vlivného obdivovatele, není překvapením, čí adresu napíše na balíček se scénářem k novému filmu.

Bouře, kterou mezi námi rozpoutal film Gladiátor od Ridleyho Scotta, ani po sedmi letech od vzniku neodezněla v hlavách hollywoodských filmových tvůrců. Vlny tenkrát vyplavily množství zelených bankovek. Na nich se závistí a zalíbením spočinul zrak nejednoho filmaře. Autoři Poslední legie se také rozhodli vsadit na jednu kartu, a předkládají nám historický film o zániku Římské říše.

 Historie vzniku filmu Serenity připomíná dobrodružný příběh. Nejprve společnost Fox začíná s natáčením sci-fi seriálu s poněkud zvláštním názvem Firefly (tedy v překladu Světluška). Získává slušná hodnocení a vytváří si početnou fanouškovskou základnu, když jeho výrobu náhle utnou. Teprve po dvou letech režisér seriálu Joss Whedon podepisuje smlouvu na vlastní plnohodnotný filmový příběh z vesmíru Firefly. Dostává 40 mil. dolarů a se stejnými herci se pouští do natáčení vesmírného westernu. Film pokřtili názvem Serenity - jako loď hlavního hrdiny seriálu.

Teoreticky se dá říct, že se jedná o český film což je i není pravda. Je v tom, že má českého režiséra (Ivan Fíla) a není, protože je tom krom české republiky koprodukce ještě čtyř dalších zemí (Slovenska, Francie, Německa a Rakouska.) A mimochodem češtinu v celém filmu vůbec neuslyšíme (většina je ho německy.)

Tento snímek se v kině promítal s Andaluským psem a má s ním svoji souvislost. Jednak jména režiséra Louise Bunuela a jednak opět prvky surrealismu.

Bylo nebylo… Noc. Muž brousí břitvu. Potom vyjde na balkon, kde chvíli pozoruje měsíc. Pak se vrátí zpět do pokoje, kde sedí žena. Vezme ji za hlavu a břitvou jí prořízne oko. Střih. Další záběr o tři roky později. Na kole jede neznámý muž a z balkonu jej vyhlíží neznámá žena. Vejde k ní do bytu a za chvíli sledují z balkonu podivnou věc. Uprostřed ulice stojí žena, která klackem rýpe do uřezané lidské ruky. Pak stojí na silnici tak dlouho dokud ji nepřejede auto a pak střih…

Pro nefukčnosti starého webu, který je omezen kvůli hostingu pipni jsem zprovoznil nový web, kde najdete hromady nových wallpaperů (PC pozadí - desktops - prozatím více než 150), budou neustále přidávány ze starých záloh, aby se web stal jedním z největších CZ archívů filmových Wallpaperů. Nezapomeňte se podívat dovnitř článku, kde najdete přímý odkaz)

O Noci úplňku jsem něco málo četl pár měsíců před jeho vydáním, ale časem jsem na něj zapomněl. Narazil jsem na něj znovu až poté, co jsem si prohlížel přehled filmů, která se v daném měsíci objeví na DVD. Není divu, že projekt u nás neměl skoro žádnou komerční podporu a stal se oním titulem, na který narazíte ve videopůjčovně náhodou a možná si ho pro zajímavost půjčíte. Je to z jednoduchého důvodu, ve vydavatelství Intersonic tušili, že Joong-cheon není schopen oslavit velké davy a v naší malé zemi vydělávat miliony.

Tak zase začal projekt 100. V rámci tohoto projektu se tentokrát chystám navštívit 5 filmů. Prvním je právě legendární Kabinet doktora Caligariho. Myslím, že je to zatím nejstarší film, který uvidím (Intoleranci jsem zatím neviděl, ale chystám se na to.) Jelikož se těším opravdu moc rozhodl jsem se o tomhle filmu si něco předepsat. Zkrátím si tak čekání a zároveň uvažování o tom jak asi bude v kině vypadat černobílý, němý film z roku 1919 (nebo 1920) údaje se různí.

Bude lepší když tuto recenzi rozfázuji na jednotlivé části filmu. Úvod: Slyšíme mluvený komentář jak si vlastně Španělé vymysleli bájnou zemi Eldorádo. A také se dozvídáme, že následující příběh je údajně vyprávěný podle deníku mnicha Gaspara de Carvajala. Potom sledujeme několik minut jen za doprovodu hypnotické hudby jak výprava slézá z vrcholků hor dolů do pralesa. Potud je to skvělé.

Už po té, co byly vypuštěny první trailery bylo jasné, že 10 000 př. n. l. bude patřit k těm filmům, u kterých budou zarytí historici omdlévat hrůzou, ale divák, který chce, aby byl uspokojen jeho smysl zvaný zrak bude spokojen. Musím se přiznat, že jsem byl trošku překvapen, že Roland Emmerich, režisér Dne nezávislosti nebo Dne poté, se pustil do historické podívané, která dohromady smíchá lovce mamutů, šavlozubé tygry i egyptské pyramidy, ale nakonec proč ne, vizuálně se z toho dá vytěžit hodně.

A teď už k filmu samotnému. První záběr: vidíme televizní zprávy a v nich hovoří lékařka o tom, že se podařilo vyvinout převratný lék proti rakovině. Celkový počet vyléčených je stejný jako počet nakažených na kterých byl lék testován. Jenže za 3 roky je všechno jinak. Zjišťujeme, že později stejně každého lék buď zabyl nebo změnil v příšeru, která je alergická na denní světlo. A právě tady v New Yorku roku 2012 (předtím bylo 2009, tj. na začátku filmu, to jsem nezmínil) žije poslední živý, zdravý a hlavně normální člověk…

Jsou to milé potvůrky. Jedna kydá sliz, vrtí ocáskem a obnažuje svůj dokonale vybělený chrup (kdeže Colgate, kyselina je kyselina). Druhá je jiná, leč i tak výjimečná. Suprové dredy, deseticentimetrové tesáky a ve výbavě nejrůznější hračičky, které hravě vyhodí do luftu polovinu bloku. Jakkoliv se jeví „v pohodě“, tato zvířátka si s největší pravděpodobností neochočíte. Své by o tom mohla vyprávět Ellen Ripleyová a rovněž ostřílený válečný jinoch Dutch Schaefer. Oba se snažili, seč jim takt dovoloval, a oba nepochodili. Zkrátka – „Oni“ nás nemají rádi. Proč? To nikdo neví. Možná jsme kdysi zajeli do vosího hnízda… možná máme málo protáhlou lebku… možná je to tou zubní pastou…

Název by napovídal, že film, který vás čeká, bude horor. Ale upřímně řečeno, jestli předpokládáte, že během sledování Krvavé hostiny budete zděšeně schoulení pod dekou a budete se nervózně ohlížet, jestli ve stínu za vámi nečíhá masový vrah, tak budete hodně rozčarováni. Ne, snad, že by tu byla nouze o krev, té je tu dost a dost, ale Krvavá hostina se nebere vážně a na to divák musí přistoupit, jinak bude hodně zklamaný.

Nenechte se vystrašit názvem, který je zbytečně dlouhý a současně v podstatě popisuje vše, co vás ve filmu čeká. Zabij nebo bude zabit je akční film, který má prostou zápletku, na kterou je nalepeno několik akčních scén. To ale neznamená, že by to bylo špatně. Někdy není nad to užít si akční nářez, který si nehraje na nic více než je.